|
Setkání
Volyňských Čechů v Uničově 31.5.2009
Ačkoliv na poslední
setkání přijeli krajané
pocházející
z různých míst Volyně -
z Hlinska, Ulbárova, Podcůrkova, Ozeran,
Mlynova, Malína, Zálesí a
z dalších obcí na Volyni,
sešli jsme se jsme se
tak, jako se schází rodina nebo
příbuzní. Skutečně, většina
z nás jsou
příbuzní, bývalí
sousedé, druhové z těžké doby
válečné. Přišli jsme se
pozdravit a chvilku spolu pobýt, zavzpomínat.
Probírali se známí,
válečné dny a
doba, kdy se muselo bojovat o každý
další den. Bylo o čem a co vyprávět.
Když
se podíváme na tváře
zúčastněných, je na nich vidět nejen věk, ale také
jejich radost, chceme-li i štěstí, že se opět
setkávají s ostatními,
s těmi, kteří mají podobné
osudy jako oni. Ovšem můžeme vidět i
starost o to, že jsme již poslední, v nichž ještě
vzpomínka na Volyň žije. A
také starost o to, jak tyto vzpomínky zachovat
pro budoucí časy. Volyň byla
země, kde se většina zúčastněných
narodila, kde prožila své dětství.
Všichni
tam stále ještě mají hroby
svých blízkých. Hroby, když ne
přímo na Volyni, tak v obrovské
ruské zemi, kde jsou pohřbeni ti, co padli ve
válce nebo zemřeli za různých
jiných okolností.
|
||
|
|
|
| Naše setkání zahájil pěvecký dětský sbor Rosička pod vedením paní učitelek Mathonové, Vankové a Smetanové... | ||
 |
 |
 |
| Sešli jsme se tak, jako se schází rodina nebo příbuzní. Přišli jsme se pozdravit a pobýt spolu... | ||
 |
 |
 |
 |
 |
 |