Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel

Setkání Volyňských Čechů v Uničově 19.10.2008 

   Ačkoliv na říjnové setkání přijeli krajané pocházející z různých míst Volyně - z Hlinska, Ulbárova, Podcůrkova, Ozeran, Mlynova, Malína, Zálesí a z dalších obcí na Volyni, sešli jsme se jsme se tak, jako se schází rodina nebo příbuzní. Skutečně, většina z nás jsou příbuzní, bývalí sousedé, druhové z těžké doby válečné. Přišli jsme se pozdravit a chvilinku spolu pobýt, zavzpomínat. Probírali se známí, válečné dny a doba, kdy se muselo bojovat o každý další den. Bylo o čem a co vyprávět. Když se podíváme na tváře zúčastněných, je na nich vidět nejen věk, je na nich vidět jejich radost, chceme-li i štěstí, že se opět setkávají s ostatními, s těmi, kteří mají podobné osudy jako oni. Je na nich ale také vidět starost o to, že jsme již poslední, v nichž ještě vzpomínka na Volyň žije. A také starost o to, jak tyto vzpomínky zachovat pro budoucí časy. Volyň byla země, kde se většina zúčastněných narodila, kde prožila své dětství. Všichni tam stále ještě mají hroby svých blízkých. Hroby, když ne přímo na Volyni, tak v obrovské ruské zemi, kde jsou pohřbeni ti, co padli ve válce nebo zemřeli za různých jiných okolností.

  Všichni proto rádi přivítali pana Mgr. Jiřího Cajthamla, který se v květnu tohoto roku vypravil se svou rodinou do míst, kde byl domov jeho prarodičů a který nám promítl snímky z této návštěvy. Zavedl nás do Hlinska, Rovna, Ulbárova, Moldavy. Ukázal nám místa, kde jsme žili, pracovali i modlili se. Bylo to pro všechny hodně zajímavé. Mnozí jsme ve věku, který už neumožňuje tuto zemi navštívit, i když nás stále neupouští touha podívat se zpět domů – na Volyň.  Jednou z cest, jak uchovat vzpomínku na domovinu a pohnutou životní pouť našich předků, je publikační činnost. V našem regionu se touto náročnou, ale velmi zajímavou prací zabývá pan A. Holec. V současné době připravuje Album vzpomínek na Volyň III, které sestavuje ze zapůjčených materiálů. Jedná se o kroniku, o „Památní Knihu“ pana Josefa Moravce, která je přepisována z ručně psaného originálu z roku 1950.

 Dále jsme diskutovali o nově vzniklém sdružení „Občanské sdružení vlastníků pozemků na Volyni, odebraných sovětskou vládou v roce 1939“. Cílem sdružení je připravit a jednáním s příslušnými úřady dosáhnout uskutečnění právního narovnání bezpráví, které vyvlastněním nemovitostí bylo v roce 1939 Sovětskou vládou spácháno na českých rodinách žijících na území Volyně. To znamená navrácení nemovitosti násilně zkonfiskovaných po 17. září 1939 Sovětskou vládou, které byly  v majetku českých vlastníků žijících na území Volyně, okupované v té době Rudou Armádou, nebo finanční vyrovnání způsobených škod. Bližší informace poskytne paní Jaromíra Ničová Němcová, tel 543240524 nebo mail jamnemcovi@centrum.cz.  Naši sešlost nám přišly zpestřit i malé tanečnice ze ZUŠ Uničov, hudební doprovod zajistil pan Žoch. A tak odpoledne vyhrazené pro setkání rychle uplynulo a přišel čas rozloučení a příslib, že se již nyní všichni těšíme na setkání v příštím roce.

  Ještě malé pokračování...

    Nastala doba dušiček a vzpomínek na naše zemřelé. Jelikož většina volyňských Čechů z našeho regionu se hlásí k pravoslavnému vyznání, byla v neděli 26.10. sloužena v pravoslavném chrámě na místním hřbitově v Uničově svatá liturgie věnovaná všem našim zesnulým. Jako už po několik let nás u této příležitosti navštívil olomoucko-brněnský biskup Simeon. Zbytek odpoledne jsme strávili při obědě, kávě a dobrých koláčcích. Odpoledne uběhlo při srdečném povídání velice rychle, byl to pěkný sváteční den. Další vzpomínky se pak sloužili i 2.11. - dopolední liturgie a večerní panichyda.

    Děkujeme všem zúčastněným, kteří přispěli k dobré pohodě svoji účastí na Setkání SČVP, a také  těm, kteří přišli uctít památku svých blízkých na bohoslužbách za zesnulé.